Vítejte na stránkách K + S Czech Republic a.s.
ČESKY | ENGLISH

CO JE TO SŮL

Chlorid sodný (běžně sůl kuchyňská) je chemická sloučenina sodíku a chlóru se vzorcem NaCl. Vyskytuje se v přírodě jako minerál halit, nebo je součástí vody solných jezer a moří. Je vyráběn v mnoha rozdílných podobách a formách, podle způsobu získávání a následného využití. Mohou to být samostatné krystaly větší či menší velikosti, velmi jemné krystalky, jemný prášek, nebo sůl slisovaná do pevných tablet či bloků.

VZNIK NALEZIŠŤ

V průběhu dějin Země postoupilo moře - asi před 250 miliony let - do střední Evropy a dále k východu. Protože zde v té době panovalo suché, horké podnebí, které odpovídá asi dnešnímu pobřežnímu klimatu, mořská voda se zahustila. Vzniklé koncentrované solné roztoky klesly až na dno velkých pánví. Později na ně natekla čerstvá mořská voda za jejího současného odpařování. Postupně došlo stále se zvyšovanou koncentrací a na základě rozdílné rozpustnosti obsažených látek nejprve k oddělení vápence a dolomitů. Pak následovalo oddělení sádry, popř. anhydritu. Dá se říci, že nejprve odtekla zpět také ještě spodní mořská voda bohatá na soli (lehce rozpustné soli kamenná a draselné soli) z hlubokých vrstev vody z pánví.

Jestliže se důsledkem tektonických pochodů jen pomalu zvedaly písečné nánosy, ubývalo stále častěji zpětného toku husté mořské vody. Tím se koncentrace více zvyšovala a vykrystalovala kamenná sůl. Když se vlivem geologických pochodů zvedla hladina mořské vody, mohl se tento postup vícekrát zopakovat.

V průběhu existence Země klesla solná ložiska do velkých hlubin a byla překryta mocnými vrstvami sedimentů. Tím vznikly v těchto hlubinách vyšší teploty a zvýšený tlak. Postupem doby došlo k tektonickým pochodům, jako posuvům, rozrušením, stlačením vrstev, a tak je pochopitelné, že solná ložiska vykazují dnes velké změny jak v umístění, tak ve složení.

DRUHY SOLÍ PODLE ZPŮSOBU JEJICH TĚŽBY A ZPRACOVÁNÍ

Kamenná sůl (halit = NaCl, řecky halos = moře, sůl) je nejčastější minerál solných ložisek. Byla prvním nezbytným nerostem pro člověka již v pravěku. Přesné chemické složení kamenné soli stanovil však teprve v roce 1810 anglický chemik a fyzik H. Davy.

Dnes víme, že sůl kamenná je chlorid sodný NaCl s obsahem téměř 40 % sodíku a 60 % chlóru, často s příměsí chloridů vápenatého a hořečnatého. Vyskytuje se nejčastěji zrnitá nebo vláknitá, v dutinách však nacházíme také krásné krychle dosahující i značných rozměrů s dokonalou štěpností podle krychlových ploch a se silným skelným leskem.

Bývá čirá, bezbarvá (v čisté formě), nebo je zbarvena šedě jílem, červeně krevelem, hnědě živičnými látkami, modře kovovým sodíkem (změnami v krystalové mřížce). Vyznačuje se dokonalou rozpustností ve vodě. Sůl je možno rozeznat od jiných minerálů podle čistě slané chuti. Plamen barví žlutě (sodíkem), tvrdost je 2. Krystaluje v krychlové soustavě.

V přírodě se vyskytuje buď jako roztok, např. v mořské vodě, která obsahuje až 3,7 % soli kamenné a jiných solí, nebo v tuhém skupenství téměř ve všech geologických útvarech. Pak tvoří zpravidla mohutná ložiska (vrstvy nebo čočky), často silně zvrásněná v mohutné solné "dómy". Tato ložiska vznikla v zálivech, oddělených pruhem pevniny od moře, odpařením mořské vody v horkém a suchém podnebí. Vedle toho "vykvétá" sůl také na pobřeží solných jezer (Mrtvé moře, Velké Solné jezero v Utahu nebo na půdě stepí). Hlavními producenty soli kamenné jsou USA, země bývalého Sovětského svazu, Čína, Německo a Velká Británie.

Příznačný je tvar většiny solných ložisek. Ložiska tvoří tzv. dómy nebo pně, prorážející okolními vrstvami někdy i nad zemský povrch. Tento zvláštní tvar solných ložisek se vysvětluje extrémní plasticitou solí, která umožnila vytlačení původně vodorovně uložených solných vrstev působením rozličných vlivů, ponejvíce horotvorných, do nadloží, přičemž se tyto vrstvy deformovaly většinou beze zlomů do útvarů, vysokých několik set až přes tisíc metrů.

V pevném stavu je sůl získávána převážně hornickým způsobem. Vzácněji se těží kamenná sůl povrchově v lomech. V dolech se obvykle používá komorového porubu. K odkrytí ložiska se vyhloubí šachta, z ní se razí chodby a sůl se pak postupně těží z tzv. komor (20 m široké, 20 m vysoké a víc než 100 m dlouhé prostory). Vytěžená sůl má krystaly různé velikosti, od prachových částic až po velká zrna. Sůl se poté dále upravuje prostřednictvím mletí, prosévání a čištění.

Výroba vakuové soli spočívá v těžbě solného roztoku, tzv. solanky, z níž se pak odpařením a krystalizací získá velmi čistá jedlá sůl. Do solného ložiska, kde je kamenná sůl více znečištěna jinými minerály, jílem, slínem ap. a má jen nižší obsah NaCl (kolem 50%), takže se nedá těžit přímo jako sůl kamenná, se provede hluboký vrt. Do něj se pevně zabuduje ocelové potrubí. Jedním potrubím se do ložiska napouští voda, která se po nasycení chloridem sodným čerpá druhým potrubím na povrch do zpracovatelského závodu (solivaru) jako solanka. Potrubím se tak do závodu přivádí solanka z několika vrtů, někdy až z 30 kilometrové vzdálenosti.

Vytěžená solanka se nejprve přivádí do obrovských nádrží, kde se solný roztok chemicky čiří. Vyloučené sraženiny se usazují na dně nádrží, tyto kaly se vypouští a čistý slaný roztok se přivádí na vakuovou odparku. Odparka je vysoké, svisle postavené kónické zařízení z oceli, do nějž se přivádí solanka. Ta je ve střední části vyhřívána soustavou trubek, do nichž je vháněna pára. Solanka se v této části zahřeje až k varu. Sůl krystaluje v drobných krystalcích, které se shromažďují v kónickém dně. Odtud jsou krystaly spolu s matečným louhem odtahovány do odstředivek, kde se krystaly oddělí od louhu, takže obsahují jen 2-3% vlhkosti. Poté se sůl suší v bubnovém vysoušeči, jímž proudí vzduch o teplotě 200°C. Tak se získá sůl o obsahu více než 99% NaCl.

Mořská sůl se získává z mořské vody, která se napouští, tam kde to dovoluje suché, teplé klima a ploché pobřeží, do mělkých rozlehlých nádrží a nechává se vypařovat účinkem slunečního tepla, podporovaným prouděním vzduchu.

V přípravných nádržích se zahuštěný solný roztok, udržovaný ve vrstvě vysoké 25 až 40 cm, ustáním zbaví mechanických nečistota a vypařováním zahustí. Přitom z roztoku vypadnou hlavní podíly nerozpustných látek, uhličitan vápenatý a železitý a síran vápenatý. Poté se solný roztok převádí do krystalizačních nádrží, v nichž se dále zahušťuje a vylučují se krystaly jedlé mořské soli. Krystalizační nádrže jsou rozlehlejší a udržuje se v nich výška vrstvy 10 až 15 cm, ke konci 20 až 25 cm. Sůl se z nádrží vyhrabuje a vrší do kup, aby z ní vytekl matečný louh. Do oběhu se uvádí buď v původním stavu nebo po semletí ve mlýnech. Někdy se mořská voda, zahuštěná v přípravných nádržích, rafinuje v solivarech nebo se mořská sůl, vyhrabaná z nádrží, čistí novým rozpouštěním a solivarským zpracováním solanky. Mořská sůl má přirozený obsah jodu, ale ten činí podle naleziště pouze cca 0,5 až 5 mg/kg soli.

Největšími nalezišti soli jsou moře. Průměrný obsah solí (myšleno všechny látky, rozpuštěné v mořské vodě) je 3,5 % (35 g na 1000 g vody). Obsah solí ale není ve všech mořích stejný. Činí např. necelé 1 % ve středu Baltického moře a proti tomu ve Středozemním moři téměř 4 %. Ve vnitrozemských mořích je obsah solí výrazně vyšší. Tak Velké solné jezero v USA má 27 % solí, Mrtvé moře (Izrael) dokonce více než 30 %.

UŽITÍ SOLI

Sůl má nezastupitelnou úlohu v lidské výživě. Jedlá sůl slouží nejen k ochucování pokrmů, ale je i zdrojem sodíku a chloridových iontů, potřebných pro lidský organismus. Avšak jen asi 4% soli se spotřebovávají v domácnostech a výrobních závodech jako kuchyňská sůl k solení pokrmů a k průmyslové výrobě potravin a jejich konzervaci.

Také k výživě zvířat patří sůl, která je buď přimíchávána v potřebném množství ke krmivu, nebo se používá přímo jako kusová nebo lisovaná sůl k lízání pro dobytek a lesní zvěř. Lízáním soli se kryje množství soli potřebné v těle zvířat, zvyšuje se chuť a povzbuzuje trávení.

Více než 70 % soli je určeno pro potřeby chemického průmyslu. Chlorid sodný je tu vedle ropy, uhlí, vápna a vody jednou z nejdůležitějších základních surovin. Velmi mnoho chemikálií a výrobků totiž obsahuje sodík a chlór, které jsou obsaženy v soli. Sůl je například výchozí surovinou pro výrobu kovového sodíku, síranu sodného, sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, salmiaku, chlórového vápna, apod. To jsou pak základní nebo pomocné látky při výrobě nekonečné řady dalších chemických produktů jako například umělých vláken a umělých hmot, papíru a buničiny, barviv, mýdel, léčiv, chloridů, desinfekčních prostředků, organických rozpouštědel, atd.

Jako průmyslová sůl slouží chlorid sodný také v jiných průmyslových oborech. Používá se například k regeneraci ionexů při změkčování vody v průmyslových závodech i myčkách nádobí v domácnostech, ke konzervaci kůží a střev, v kožedělném průmyslu, při barvení tkanin, v chladicích systémech, v keramickém průmyslu a při výrobě kosmetických přípravků.

Velké množství soli se spotřebuje v podobě posypových solí k rozpouštění sněhu a náledí při úpravě vozovek nebo chodníků v zimním období.

VÝZNAM SOLI PRO ČLOVĚKA

Sůl je jednou z nejběžnějších a nejznámějších kuchyňských surovin. Bez nadsázky každý z nás zná její chuť a díky pohádkovému příběhu i její hodnotu. Málokdo si ale uvědomuje skutečný význam soli i důsledky nadměrného solení pro lidský organismus.

Jedlá (kuchyňská) sůl s chemickým názvem chlorid sodný je sloučeninou sodíku (Na) a chlóru (Cl). V kuchyňské soli jsou ještě 2-3 % jiných látek, chloridů a síranů. Bez soli resp. bez sodíku se neobejdeme. Je potřebný pro kvalitní přenos nervových vzruchů, svalovou činnost, reguluje krevní tlak a pomáhá udržovat rovnováhu tělesných tekutin uvnitř buněk a v mezibuněčných prostorách. Z těchto jeho nezastupitelných funkcí vyplývají pak problémy při jeho nadbytku v organizmu. Chlor je zase součástí kyseliny solné obsažené v žaludeční šťávě, důležité pro trávení potravy.

Sůl je součástí převážné části organických látek, takže je obsažena jak v rostlinách, tak v živočišných organismech. V nich se nachází v mase, v krevní plasmě, v chrupavkovitých a kostních tkáních těchto organismů. Ovlivňuje difúzní pochody v těle a tím podporuje trávení, látkovou výměnu a má vliv na proces tvorby buněk. Udržuje rovnováhu tekutin v těle a je nepostradatelná pro tvorbu kyseliny solné v žaludku.

Sůl je též součástí krve, je rozpuštěna v krevním séru. Sérum obsahuje asi 0,9% chloridu sodného. V případě krevních transfuzí představuje roztok chloridu sodného (fysiologický roztok) často rychlou lékařskou pomoc. Tento fyziologický roztok chloridu sodného (0,9 %ní) je používán nejen v lékařství při ztrátách krve, ale také v biologii při úpravě zoologických preparátů.

Také sekrece žaludečních šťáv je řízena chloridem sodným, povzbuzuje chuť k jídlu přímým nervovým podrážděním žaludeční stěny, podporuje odbourávání bílkovin a přispívá k jejich resorpci (vstřebání do tělní tekutiny).

Více informací o vlivu soli na lidský organismus najdete v kategorii "O zdraví".